Upcyklace nábytku – výzva nebo kompromis?

Kompletní rekonstrukce bytu, Trutnov

Nejzásadnějším faktorem návrhu bytu 4 + kk v Trutnově byli samotní klienti. Klientem se totiž stala moje setra, lékařka, její partner, lékař a mí dva malí synovcové.

Příběh začal poměrně standardně, kdy tříčlenná rodina byla v očekávání čtvrtého člena a stávající byt začal praskat ve švech. Nastalo tedy delší hledání bytu, dokonce v novém městě, konkrétně v Trutnově. Nový byt byl větší, kolem 100 m2, s velkou terasou, ale ve špatném stavu. Bylo nutné tedy počítat s rozsáhlou rekonstrukcí.

Původní dispozice bytu byla nevyhovující. Byt byl 3+1, kde některé místnosti byly průchozí. Zajímavým a v tomto případě i výhodným prvkem bytu byl konstrukční pilířový systém, který umožnil rozsáhlé bourací práce. Bylo možné odstranit skoro všechny stěny, protože byly nenosné. Ponechat naopak byly potřeba železobetonové sloupy a nosníky tvaru T probíhající mezi nimi. Limitem rekonstrukce bylo také připojení na stávající sítě. Všechny instalace ústí do jedné stoupací šachty. Pozice koupelny, toalety a kuchyně byla tedy takřka daná. Zásadní přeměnou prošla i lodžie, která byla nedbale opatřena posuvným prosklením. To jsme zrušili, nicméně půlku plochy lodžie jsme věnovali do interiéru a využili prostor pro zbudování pracovny. Druhou půlku lodžie jsme naopak otevřeli. Rekonstrukce se neobešla bez nutnosti stavebního povolení, došlo totiž ke změně venkovního vzhledu stavby.

Sama tvrdím, že pro přátele a rodinu by nikdo neměl pracovat a tato myšlenka mě napadla i v případě, kdy mě má sestra Maruška požádala o pomoc s bytem. Spolupráce s architektem vyžaduje hodně důvěry ale zároveň i rovnocenné partnerství. Přemýšlela jsem, zda jsme takové spolupráce schopny dosáhnout, protože u sourozenců se může stát, že se tento profesionální vztah snadno překlene v emociální smršť. Nicméně, pustily jsme se do toho a výsledek nás obě nakonec mile překvapil.

V návrhu hrál velkou roli fakt, že klienti nevytvářeli své první bydlení, ale stěhovali se ze svého prvního bytu do nového. Tím pádem vyvstala myšlenka, jak si poradíme se stávajícím nábytkem, který pár vlastní, ke kterému má také vztah a nechce se ho zbavit. Pro architekta je vždycky snašší přijít s čistým štítem a mít možnost navrhovat od začátku. Nicméně v tomto případě jsme vytvořili poměrně rozsáhlý seznam nábytku, které bylo potřeba přestěhovat do nového bydlení. Jednalo se o nevestavěné spotřebiče do kuchyně, dýhované dřevěné knihovny do obývacího pokoje, velké dýhované šatní skříně do ložnice a zádveří, pohovku, stůl se židlemi a také postel. Všechny tyto prvky bylo potřeba zakomponovat do návrhu a přitom vymyslet takový koncept celého interiéru, aby splnil nové požadavky klientů. V prvních chvílích se tento nábytek jevil v návrhu jako břímě, pro které bylo potřeba učinit mnohé kompromisy. Na druhou stranu si v naší firmě uvědomujeme, že dávat nábytku a věcem druhý život je přesně to, co dělat chceme. Dlouhodobě se věnujeme trvalé udržitelnosti a recyklace či upcyklace ať už v interiéru nebo v samotných stavbách je nám hodně blízká.

V původní bytu měli majitelé nábytek z různých druhů dřeva, z různých materiálů a různého provedení, už tento fakt nás vedl k tomu, abychom celý interiér sjednotili jednoduchou nedřevěnou podlahou – vinylem v dekoru betonu. Klienti jsou vášniví pěstitelé pokojových rostlin a motiv vegetace nás inspiroval k tomu použít výraznou barvu – zelenou a použít ji jako pojítko do všech místností. Proto jsme navrhli zelené dveře, zelené části nábytku, včetně kuchyně ale třeba i zelený otopný žebřík v koupelně a zelenou tapetu v ložnici. Klienti používají otevřené úložné prostory, poličky a bylo tedy jasné, že interiér bude zabydlený ze své podstaty, nebylo tedy potřeba vytvářet příliš zútulňovacích prvků. Naopak jsem využila znalosti vlastností své sestry, která je velice pečlivá, pořádku milovná a systematická a vytvořila jsem velmi jednoduchý, skoro až puristický základ celého interiéru. Bylo důležité, aby design nebránil pohybu v bytě a umožnil jednoduchého používání i malým dětem, pro které se z každé místnosti stává herna.

Důležitým prostorem se stalo zádveří, které je nositelem obřího množství úložných prostor. Celou dlouhou chodbu lemuje vestavěná skříň, která má v určitém prostoru skoro metrovou hloubku. Tato skříň takřka supluje komoru a ulevuje ostatním místnostem. Chodba je centrálním prostorem pro vstup do všech místností a její stěny jsou děleny výraznými zelenými dveřmi v ocelové zárubni. Ocelové zárubně jsou odkazem na historii samotného bytu, kde tyto zárubně byly taktéž použity. Zvolili jsme jen modernější, hranatější typ zárubně. Největšími prosklenými dveřmi se vstupuje do obývacího pokoje s kuchyní půdorysného tvaru L. Protože majitelé nevlastní televizi a ani příliš nevyužívají gaučové posezení, je hodně velká plocha věnována kuchyni, a také hernímu koutku pro kluky. Ten se může časem proměnit třeba i na pracovní koutek nebo relaxační zónu. Místo se přizpůsobí koloběhu rodiny. Kuchyně tvaru L má v zadní části vysokou zelenou hmotu, která skrývá všechny spotřebiče, i ty přivezené z původního bytu. Na vysoké moduly navazuje pracovní deska s velkým plynovým sporákem a dřezem.

Ložnice je velice jednoduchá, ale realizace skýtala určité složitosti. Část dřevěné dýhované skříně si totiž majitelé přivezli z původního bytu a my jsme museli dva celé moduly doplnit novou dýhovanou skříní, u níž bylo zapotřebí namořit dýhu do úplně stejného odstínu. Původní skříni jsme vyměnili úchytky a nyní již není vůbec znatelné, že jsme defacto skříň „nastavovali“.

Pracovna je oázou rostlin. Vytvořili jsme velký tříúrovňový nábytek pro rostliny. Do jednotlivých sekci se jednoduše umisťují květináče. Rostlinstvo tak ale získá jednotný vzhled a dělá dojem vegetační stěny. Chtěli jsme tímto rostlinám dát svůj vlastní prostor místo toho, aby byly umístěné nevzhledně na parapetech oken a rušili pohled na okna.

Třešničkou na dortu se stal dětský pokojík, který si Maruška takřka vysnila. Zadání bylo jasné, chtěla dětsky stylizovaný domeček, ve kterém by mohli spát oba kluci a umožňoval i výsuv pro přistýlku, pro malého hosta. Naše první návrhy jednoduchých domečků neobstály, až na druhý pokus jsme vytvořili domek z latí, ve kterém jsou průlezy inspirované jihočeským selským barokem, které jsou pro nás, jihozápadočešky, klasikou. Nesměl chybět ani komín a ozdobná římsa.

Byt už je nyní dávno zabydlený a prozkoušený neustálým pohybem dětí i rodičů. Důkladnými konzultacemi a neustálým dolaďováním se nám podařilo využít byt do maxima a splnit všechny požadavky pro mě speciálních klientů.